Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Film, který musíš vidět. Nejlepší v roce 2022. Dvojka filmařsky lepší než jednička. A tak jsem šel. A skouknul to. A můj názor asi nebude úplně populární. Možná je chyba v tom, že jsem měl očekávání. Zase. Zase jsem se tím nechal nachytat. Nepochopte mě špatně. Dvojka Top Gun není špatný film, ale rozhodně to také není nic, co by na sebe mělo nabalovat téměř ultimátní hodnocení. Proč?
První věcí je scénář. Po prvních deseti minutách odhadnete, jak to celé skončí, a v první polovině dokážete rozklíčovat i osud vedlejších postav, kdy je třeba naznačena ušmudlaná karma jedné figury a vy si říkáte, že největší klišé by bylo, aby se na závěr nějakým heroickým činem vykoupila. A co myslíte, je to tam? Je. Nový TOP GUN je v tomto směru jen a pouze sbírka dobře svařených klišé.
Pak tu jsou scény, které jsou vyloženě toporné a nezvládnuté. Máte do příběhu přivést v jednu chvíli hned několik nových postav a představit je divákovi. Jak to udělá ten nejprůměrnější hollywoodský film? Tak, že se vzájemně budou představovat a glosovat s prkenností a toporností, která láme nebeské výšiny. V těchto momentech si pokládáte otázku, jestli tohle máte úplně zapotřebí.
Překvapení se úplně nekonají, takže co tu za něco stojí? Je to samozřejmě Tom Cruise, který rozhodně nepůsobí jako šedesátník. Jezdí na motorce se stejným šibalským úsměvem jako v roce 1986 a tím hraje na nostalgii většiny lidí, kteří na to půjdou. A ta nostalgie je funkční, protože "filmy už se takhle poctivě nedělají". Co dál?
Postavy. Ve své podstatě archetypální, nepřekvapivé a povrchní. Kdo má překonat démony minulosti, ten je překoná, kdo se má polepšit, ten se polepší. Kdo má zemřít - zemře. Emocionálně to funguje jen proto, že vztahy jsou velmi jednoduché a ve své podstatě přímočaré. Love story tu je jen do počtu a celému dění nic moc nepřidává.
Určitě vás film utáhne na letecké akční scény, které jsou strhující tím, jak jsou zemité a fyzické. Žádný digibordel, ale přehledná akce ze staré školy. Pěkné záběry. Opravdu dobrá kamera Claudia Mirandy, která v mnohém navazuje na první díl. V tomhle nemá Top Gun konkurenci. Nejkrásnější náborové video do americké armády? Rozhodně. I v tom, že trochu úsměvně vlastně vůbec nevíme, kdo je nepřítel. K tomu film přistupuje s velkou mírou politické korektnosti a nikdy neřekne, jestli jde o Severní Koreu, Čínu, Rusko, nebo třeba Írán.
Solidní film? Rozhodně. Něco, co se vyplatí vidět? Kvůli té letecké akci určitě jo. Revoluce? Nikoliv. Nový Top Gun se svojí kostrou silně blíží jedničce. Zdaleka nejde jen o nějaké pomrknutí. Nejlepší film roku 2022? Doufám, že ne. Ten si představuju jako něco víc, než jen dobře remakeované osmdesátkové retro.
Solidní film? Rozhodně. Něco, co se vyplatí vidět? Kvůli té letecké akci určitě jo. Revoluce? Nikoliv. Něco navíc? Také ne. Skvělé řemeslo u kamery a parádní vizuál.
7 / 10
Vydáno: 2022
Stopáž: 131 min.
USA, 2022, 131 min.
Režie: Joseph Kosinski
Scénář: Ehren Kruger, Eric Warren Singer, Christopher McQuarrie
Kamera: Claudio Miranda
Hudba: Lorne Balfe, Harold Faltermeyer, Lady Gaga, Hans Zimmer
Hrají: Tom Cruise, Val Kilmer, Miles Teller, Jennifer Connelly, Bashir Salahuddin, Jon Hamm, Charles Parnell, Monica Barbaro, Lewis Pullman, Jay Ellis, Danny Ramirez, Glen Powell, Manny Jacinto, Kara Wang, Greg Tarzan Davis, Jake Picking, Raymond Lee, Jean Louisa Kelly, Lyliana Wray, Ed Harris, Chelsea Harris, Rachel Winfree, Bob Stephenson, Landon Gordon, James Handy, Brian Ferguson, Chido Nwokocha, Rachael Markarian, Shannon Kane, Andre Franco, Charlotte Xia
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
